Amfora Neprakta Jiří Winter

O AUTOROVI: Jiří Winter, znám také pod pseudonymem Neprakta (12. července 1924 Praha – 30. října 2011 Praha, byl český kreslíř, karikaturista, ilustrátor a humorista. Po studiích na Reálném gymnáziu pokračoval na Státní grafické škole. Po válce studoval několik semestrů na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Jiří Winter byl aktivním účastníkem protifašistického odboje, za který mu byl navržen trest smrti. K soudnímu jednání se nedostavil hlavní svědek a soudce, který nechtěl jednání odročovat a bez svědka ho nemohl odsoudit k trestu smrti, snížil trest na šest let v nacistické káznici. Tento trest strávil Jiří Winter v bavorské nacistické káznici Bernau u jezera Chiemsee. Podařilo se mu přežít a po osvobození dojít z vězení pěšky až do Čech. Po válce se Jiří Winter shledal jen se svou matkou, jeho otce umučilo gestapo při výslechu na Pankráci, zbytek jeho rodiny zahynul v Osvětimi. Jiří Winter byl členem Českého svazu bojovníků za svobodu a nositelem medaile za protifašistický odboj. Svou odbojovou činností se nikdy nechlubil. Dílo Jiří Winter byl velmi plodný autor, který za svůj život nakreslil více než 35 000 kreslených vtipů (je uveden v Guinnessově knize rekordů /2001/) a ilustroval stovky humoristických knih. Věnoval se i animovanému filmu, knižním ilustracím a návrhům hraček. Kromě 35 tisíc kreslených vtipů a dalších kreseb v podobně knižních ilustrací vytvořil Jiří Winter přibližně 10 tisíc obrázků pro televizi, pro film, pro reklamní průmysl, byl autorem četných plakátů a letáků. Svoji uměleckou dráhu zahájil v roce 1948 a po mnoho let tvořil uměleckou dvojici Neprakta s námětářem Bedřichem Kopecným.[3] Později spolupracoval s českým spisovatelem a humoristou Miloslavem Švandrlíkem. Oba patřili mezi hlavní autory československého satirického a humoristického časopisu Dikobraz. Jiří Winter byl hlavním ilustrátorem knih Miloslava Švandrlíka, společně např. vytvořili několik knih o dvou žácích Kopytovi a Mňoukovi a několik knih o majorovi Haluškovi řečenému Terazky. Od roku 1994 kreslil Jiří Winter vtipy na náměty Emila Schneidera. Roku 1957 se zúčastnil první výstavy skupiny Máj 57. Spolu s Bedřichem Kopecným, Jaroslavem Weigelem, Karlem Neprašem, Adolfem Bornem a dalšími byl členem uměleckého spolku Polylegran. Jiří Winter začínal jako ilustrátor odborných přírodovědných knih (původně chtěl být přírodovědcem, nikoliv výtvarníkem), později ilustroval několik set knih zábavných a vědecko-populárních. Mimo to se zabýval divadelní i filmovou tvorbou (návrhy kostýmů, scén, kulis) – z této oblasti patří k jeho nejznámějším počinům například film Šíleně smutná princezna a Rakev ve snu viděti... nebo divadelní hry Těžká Barbora a Osel a stín. Spolupracoval též s Laternou magikou na přípravě nového programu. S Janem Werichem Jiřího Wintera nepojila pouze dlouholetá spolupráce, ale i stejně dlouholeté osobní přátelství, právě tak jako s Jiřím Trnkou, s nímž spolupracoval Jiří Winter v oblasti animovaného filmu. Stejně tak se přátelil i se spisovatelem Bohumilem Hrabalem, Jiřím Suchým, Miroslavem Horníčkem nebo se zakladatelem a prvním ředitelem Západočeské galerie v Plzni Oldřichem Kubou. Jiří Winter byl též autorem několika komiksů pro děti (a jedním z průkopníků tohoto typu výtvarné tvorby u nás), neúnavným návštěvníkem přírodovědných kroužků, kde pořádal besedy s dětmi a iniciátorem (a posléze členem porot) mnoha přírodovědných soutěží a dalších aktivit v oblasti poznávání a ochrany přírody. Jeho zásluhou začal studovat přírodovědu MVDr. Přemysl Rabas, nynější ředitel ZOO Dvůr Králové nad Labem a aktivní ochránce přírody a životního prostředí, s nímž se Jiří Winter při jedné takovéto soutěži seznámil. Málo známá a přitom neobyčejně záslužná je též Winterova činnost antropologická, neboť antropologie (společně s historií, orientalistikou a přírodovědou) byla dalším oborem, v němž měl tento renesanční člověk neobyčejné znalosti, které aktivně užíval při své práci. Dlouholetá spolupráce s profesorem Ema
skrýt více >