O AUTOROVI: Narodil se 10. září 1932 v Lounech. Je autodidaktem a vážný zájem o výtvarné umění ho dovedl k vlastní tvorbě. Jeho přání stát se malířem se naplnilo až v jeho čtyřiceti letech, kdy opustil zaměstnání hodináře a zcela se začal věnovat profesionální výtvarné tvorbě. S jeho obrazy se mohli milovníci výtvarného umění začít seznamovat v roce 1971 na společných výstavách s dalšími malíři tehdejšího Západočeského kraje. Od roku 1974 vystavuje samostatně. Prezentace umění Pavla Boudy na mezinárodních výstavách v Německu, Švýcarsku, Holandsku, Španělsku, Belgii, Kanadě, Finsku a Spojených státech amerických začala v roce 1982. Jeho díla jsou v majetku mnoha soukromých sběratelů u nás i v zahraničí. Díla Pavla Boudy se vyznačují zcela netradičním charakterem, nezvyklostí formy, výjimečnými technikami a ojedinělostí námětů. Boudovy obrazy testují vztah fikce a reality a zachycují mnohovýznamnost a mnohoznačnost autorova pohledu. V rozsáhlejších útvarech se to stává jedním z klíčových rysů jeho rozmanité tvorby. Nepodbízí se, nesnaží se diváka upoutat nějakým módním klišé, ani nezneužívá své reputace nebo řemeslné zručnosti. Nemíří do slepé uličky stereotypu, ale dává průchod novým, svěžím nápadům. Je důkazem toho, že existují umělci, kteří se mohou pochlubit nejen svrchovanou dávkou invence, ale jsou schopni ji převést do různorodých a přístupných nálad. Velký obdivovatel a osobní přítel Pavla Boudy Miroslav Horníček o něm kdysi napsal: „Před Tvými obrazy bývám rád. Především proto, že mne vedou jinudy a jinam. Krajiny, které sem kladeš, neodpovídají krajinám skutečným, ale skutečné jsou. To proto, že nejen svět má svoji skutečnost, ale má ji i obraz. Obraz není otevřeným oknem, kterým vyhlížíme lán obilí nebo barevný soumrak nad rybníkem. Obraz je obraz – uzavřená a svébytná realita, kde se odehrávají věci možné jen tady a nelze je poměřovat s tím, co se děje venku. Jsem Ti vděčen, že mi nabízíš dobrodružství zraku. Skladbu musím doposlechnout do konce, knihu dočíst, abych obojí poznal. Proč tedy před obrazem chceme obsáhnout všechno jediným pohledem? I obraz je nutno dočíst a vyslechnout. I obraz trvá a vypravuje. Je skladbou. Odněkud vychází, někudy postupuje a někam míří. Máš štěstí, že žijeme tak daleko od sebe – byl bych u Tebe v ateliéru asi příliš často. Seděl bych někde v rohu s číší červeného a sledoval, jak kladeš barvu k barvě, abys za nás i pro nás vydobyl nové končiny světa, který na rozdíl od toho vnějšího a skutečného je bez konce.“
skrýt více >
