O AUTOROVI: Karel Vítězslav Mašek se narodil 1. září 1865 v Točné u Prahy-Komořan. Byl český malíř, architekt, ilustrátor a vysokoškolský pedagog. Patří mezi významné české představitele symbolismu a secese. Krátce studoval na pražské Akademii. V roce 1884 odešel studovat na Akademii do Mnichova. Zde byl členem spolku českých studentů Škréta. V roce 1887 odešel spolu s Alfonsem Muchou a Františkem Dvořákem do Paříže, kde studoval na Julianově akademii u Gustave Boulangera a Julese Lefebvre. Zde se také blíže seznámil s malířskou technikou zvanou pointilismus, kterou pak využíval v některých svých dílech. V roce 1888 se vrátil zpět do Prahy. V roce 1890 se stal členem Krasoumné jednoty. Věnoval se ilustracím a národopisným studiím, a maloval opony pro česká i slovenská divadla (Kolín, Plzeň, Náchod, Martin). V roce 1896 získal stipendium pro studijní cestu na Moravu. Od roku 1898 působil jako profesor dekorativní malby na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Mezi jeho žáky patřil malíř Josef Čapek nebo architekt Bohumil Waigant. Věnoval se i architektuře a urbanismu, a v roce 1901 navrhl vlastní vilu včetně vybavení interiéru. Věnoval se ilustracím a národopisným studiím. Maloval opony pro česká i slovenská divadla (Kolín, Plzeň, Náchod, Martin). V roce 1896 získal stipendium pro studijní cestu na Moravu. Od roku 1898 působil jako profesor dekorativní malby na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Mezi jeho žáky patřil malíř Josef Čapek nebo architekt Bohumil Waigant. Věnoval se i architektuře a urbanismu. V roce 1901 navrhl vlastní vilu včetně vybavení interiéru. Zemřel v Praze 24. července 1927. Významná díla 1888 obraz Jaro (Píseň jarní), nyní ve sbírce Městského muzea a galerie Vodňany 1889 Slavnost jara, Národní galerie v Praze 1891 obraz Panneau décoratif, Jubilejní zemská výstava v Praze 1891 malovaná opona pro scénu Slovenského komorného divadla – Národný dom v Martine[6] 1893 obraz Libuše (La prophétesse Libuse), nyní ve sbírkách Musée d'Orsay, Paříž[7] 1895 obraz Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou (jeden ze spoluautorů pod vedením Mikoláše Alše), součást dioramatu v Muzeu Českého ráje, Turnov 1895 výzdoba budovy bývalé Městské pojišťovny na Staroměstském náměstí čp. 932/I (spoluautor) 1895 opona Příchod praotce Čecha (jeden ze spoluautorů pod vedením Mikoláše Alše) pro Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze 1895, dnes v majetku Městského divadla v Náchodě 1896 obraz Na rozcestí, vystaveno na výstavě Krasoumné jednoty, dnes ve sbírkách Národní galerie v Praze, kritika dílo nepřijala (Antonín Podlaha , Vilém Weitenweber , Karel Boromejský Mádl, Karel Hlaváček, bylo ale oceněno cenou České akademie věd a umění. 1896 ilustrace dvoudílného vydání Svatopluka Čecha Povídky, arabesky a humoresky, nakladatelství J. Otto. 1901 návrh vlastní vily včetně vnitřního zařízení, (spoluautoři: Bohumil Waigant, Antonín Waigant, Luděk Wurzl), Slavíčkova čp. 196/7, Praha 6 – Bubeneč 1901 výzdoba budovy Hlavní pošty v Praze, ul. Jindřišská 1903-1904 dvě nástěnné malby v lunetách tzv. Císařského sálu ve třetím patře Uměleckoprůmyslového musea v Praze. 1904–1905 nástěnné malby v kostele sv. Vavřince ve Vysokém Mýtě (spolu se svými žáky z Umělecko-průmyslové školy v Praze) 1906–1908 architektonický návrh nájemního domu, Pařížská čp. 131/V., Praha – Josefov[13] 1907 architektonický návrh nájemního domu, Lesnická čp. 1155/XVI., Praha – Smíchov[13] 1907–1908 architektonický návrh nájemního domu, Široká, Maiselova čp. 96/V., Praha – Josefov 1910 architektonický návrh nájemního domu, 28. pluku čp. 575/XIII., Praha – Vršovice[13] 1917 – Obraz Milenci - Milenci v růžích 1927 – autor plánu a plastického modelu ZOO v Praze-Troji.[15]
skrýt více >
