POPIS: Velkoformátový akvarel, rozměry: 57 x 73 cm návrh ilustrace z nakladatelství Edvard Beaufort
O AUTOROVI: Narodil se v Praze do rodiny architekta a stavitele Jana Zeyera. Do tajů malířství poprvé nahlédl v ateliéru malíře Václava Jansy, u kterého se učil převážně akvarelové technice....
zobrazit více >
O AUTOROVI: Narodil se v Praze do rodiny architekta a stavitele Jana Zeyera. Do tajů malířství poprvé nahlédl v ateliéru malíře Václava Jansy, u kterého se učil převážně akvarelové technice. V roce 1896 studoval na pražské Akademii výtvarných umění u Julia Mařáka a ve druhém ročníku přešel k Václavu Brožíkovi. Studia na malířské akademii však nedokončil. Kromě malířství se aktivně věnoval kopané, veslování a dalším sportům. Byl také hudebně nadaný a uvažoval o studiu hry na housle na Pražské konzervatoři. V malbě byl ovlivněn francouzským fauvismem a z části také expresionistický způsobem malby. Byl rovněž členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Lákalo ho cestování a tak se na Brožíkovo doporučení vydal hledat umělecké podněty do jižní a západní Evropy. V letech 1907-1913 žil v Bruggách a následně krátce v Mnichově. V roce 1914 byl v důsledku mobilizace povolán do Rakousko-uherské armády. Coby důstojník se dostal na východní frontu a posléze do Kotoru, kde utrpěl v lednu 1916 vážné zranění oka v bitvě u Lovćenu. Následně byl poslán roku 1917 do Itálie, kde se mu však podařilo přeběhnout a v roce 1918 se přihlásil do Československých legií v Itálii. Zde sloužil jako poručík u 2. kulometné roty. Po návratu do vlasti se v roce 1919 spolupodílel na založení Památníku odboje. Ve stejném roce byl vyslán do Itálie, aby zdokumentoval bojiště československých legií. Na cestu se vydal spolu s Ladislavem Šímou,[3] Oldřichem Koníčkem a T. F. Šimonem. Vytvářel zde olejomalby válkou poznamenané italské venkovské krajiny. Roku 1922 organizoval zřízení a výzdobu československého oddělení ve válečném muzeu v italském Roveretu. V aktivní službě zůstal až do roku 1924. Nadále hodně cestoval, navštívil Afriku i Ameriku. Malovat krajinu vyjížděl na český venkov, například na Českomoravskou vysočinu nebo na Šumavu a sám se ve 30. letech 20. století usadil v Malé Skále na Turnovsku. V roce 1927 prodělal srdeční příhodu a stále si léčil z války poraněné oko. Ve stejném období na žádost Památníku odboje portrétoval francouzské a italské generály. Nadále tvořil a pořádal výstavy mimo jiné např. v Praze a Chocni. Zemřel v Praze roku 1945. Zastoupení v galeriích Galerie hlavního města Prahy Národní galerie v Praze Východočeská galerie v Pardubicích Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě Galerie v Mladé Boleslavi a v několika dalších
skrýt více >
