Soutěžní návrh na sochu sv. Václava
Schnirch Bohuslav
POPIS: Patinovaný bronz, mramorový sokl, výška se soklem 51,5 cm, šířka soklu 33,5 cm, hloubka soklu 15,5 cm, datace 1894. Signováno: Značeno vpravo na plintě “Model Bohuslav Schnirch”, vlevo na plintě “Lil Franta Anýž”. Vzácná varianta se svatozáří. Výborný stav.
O AUTOROVI: * 10. 8. 1845, Praha, Česká republika ( † 30. 9. 1901, Praha, Česká republika Sochař generace Národního divadla. Narodil se v rodině významného železničního stavitele Emanuela...
zobrazit více >
O AUTOROVI: * 10. 8. 1845, Praha, Česká republika ( † 30. 9. 1901, Praha, Česká republika Sochař generace Národního divadla. Narodil se v rodině významného železničního stavitele Emanuela Schnircha. Studoval vyšší reálnou školu v Praze, kterou však dokončil ve Štýrském Hradci roku 1863. Ještě téhož roku si osvojil první kamenické znalosti v tamní dílně E. Greina. V letech 1864-66 navštěvoval ateliér F. Bauera na Vídeňské Akademii. Po návratu do Prahy docházel ještě k J. Zítkovi na školu architektury při pražské technice. Jedním z nejvýznamnějších umělců generace Národního divadla je Bohuslav Schnirch. Většina vzdělaných lidí spojuje Schnirchovo jméno s Trigami na Národním divadle. Ironií osudu je, že konečná podoba Trig, na nichž Schnirch celý život pracoval, není jeho dílem, ale vznikla po Schnirchově smrti přepracováním jeho modelů ve zcela jiném duchu. Naproti tomu málokdo ví, že Schnirch vytvořil skoro celou sochařskou výzdobu Národního divadla. Bohuslav Schnirch bývá často srovnáván se svým o tři roky mladším a slavnějším současníkem Josefem Václavem Myslbekem. Myslbeka zná většina lidí jako autora "národní sochy" sv. Václava na Václavském náměstí. Málokdo však zná historii vzniku této sochy a ví, že v konkursu na ni, byl Schnirch Myslbekovi konkurentem více než důstojným. Třebaže nemůžeme a nechceme Myslbekovi upírat jeho umělecké kvality, musíme si přiznat, že na jeho konečném vítězství v konkursu nad Schnirchem měly značný podíl i jiné okolnosti.Roku 1869 se neúspěšně pokusil získat profesuru modelování na Akademii výtvarných umění v Praze. Odešel proto zpět do Vídně a následně na studijní pobyt v Itálii. Již při pobytu v Římě začal pod vlivem antické a renesanční plastiky vytvářet návrhy na výzdobu Národního divadla, jež je jeho stěžejním dílem (Apollón a devět múz na atice vstupní lodžie, Čechie nad jevištěm, Trigy na nárožích aj). Do Prahy se definitivně vrátil roku 1873. Během svého života se účastnil činnosti mnoha spolků. Roku 1867 založil v Mnichově Slovanskou besedu, byl aktivním členem Umělecké besedy (od 1869, roku 1876 zvolen předsedou, 1880-83 místopředsedou výtvarného odboru a 1895-1901 starostou), dále byl členem Spolku architektů a inženýrů, Krasoumné jednoty, Hlaholu a Sokola. Často spolupracoval s předními českými architekty (J. Zítek, J. Schulz aj.) na výzdobě jejich realizací. Je například autorem čtyř pilířových sousoší Národního musea: Nadšení, Obětavost, Láska k pravdě a Láska k minulosti. Vedle toho se účastnil mnoha soutěží na pomníkové práce, z nichž nejznámější je realizace jezdeckého pomníku Jířího z Poděbrad v Poděbradech (1891-94). Napsal také vlastní životopis, který je uložen v archivu Národní galerie. Lit.: V.J. Dušek: Posmrtná výstava děl B.Sch. Praha 1901; J. Květ: Mládí a umělecké počátky B. Sch. a jeho podíl na stavbě Národního divadla, v: Sborník Z. Nejedlého. ČSAV, Praha 1953, s. 539-57; P. Hartmann: B.Sch.(kat. výst.), Poděbrady 1962; J.Ličková: B.Sch.- Život a dílo. Dipl.pr. FF UK Praha 1992; N. Blažíčková-Horová: B.Sch. v: NEČVU II., s. 738.
skrýt více >