O AUTOROVI: Stanislav Lolek (10. listopadu 1873 v Paloníně – 9. května 1936 v Uherském Hradišti byl český malíř, grafik a ilustrátor, významný žák prof. Julia Mařáka. Studoval v letech 1895–1901 u prof. Julia Mařáka a prof. Rudolfa von Ottenfelda. Absolvoval jarní a letní malířské exkurze na Okoři a v Lochovicích u Zdic. Dle vzpomínek Aloise Kalvody na jarním malířském pobytu v Lochovicích prof. Mařák bolestně snášel Lolkovu sytou barevnost a pravil: "Já vám ten cinggrün musím zkonfiscírovat." Na konci studia St. Lolek obdržel Hlávkovo absolventské cestovní stipendium, a to v letech 1901 a 1902. V následujících letech studoval v Mnichově, pravděpodobně v nově založené soukromé grafické škole u Heinricha Wolffa (1875-1940). Dle Prokopa Tomana studoval u prof. Neumanna a prof. Heinemanna V letech 1903 až 1907 nejčastěji maluje v jižních Čechách (např. Lnáře, Blatná a Mirovice). Rovněž cestuje na hony do Bukoviny a do Ruska. V roce 1906 má první soubornou výstavu v Mladé Boleslavi v nově vybudované Sokolně boleslavské. Příznivou, výstižnou a květnatou kritiku na jeho výstavu píše do Národní politiky (29. 12. 1906) Karel Domorázek-Mráz: "...všude vidíte a cítíte to hřejivé kouzlo koloristní, odvážně uchvacované s pevnou, osobitou jistotou, která už dnes zjevně vystupuje, rozlišujíc Lolka od druhých malířů-krajinářů." Zároveň však varuje před "sklonem k líbivosti, snad i neuvědomělou koncesí přílišnému lyrismu, v níž mohl by utonouti...". Jeho tvorbu po formální stránce významně ovlivnila společná cesta do Francie, Belgie a Německa s Ant. Slavíčkem a Janem Minaříkem v r. 1907. Ant. Slavíčka a jeho choť v roce 1909 doprovází i do Dalmacie. Z těchto cest nejsou známy obrazy malované St. Lolkem. V následné domácí tvorbě se však autor přiklání k impresionismu a k osobité verzi pointilismu. Mezi lety 1907 a 1912 maluje zejména v okolí Telče a na severní Moravě v Lošticích. Po I. sv. válce většinu života strávil v Uherském Hradišti, kde v roce 1931 postavil vilu s ateliérem a v letech 1929–1935 vykonával funkci ředitele Slováckého muzea. Celoživotně sledoval život zvířat. Byl vášnivý nimrod a vlastnil kolibu v revíru u Ružomberku, který měl pronajatý v letech 1921 až 1934. V letech 1896–1900 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Následně byl zakládajícím a dlouholetým členem Sdružení výtvarných umělců moravských. Rovněž byl členem Jednoty umělců výtvarných v Praze, zřejmě od. r. 1907. Tyto spolky mu uspořádaly souborné výstavy v letech 1924 a 1934. Roku 1931 byl St. Lolek jmenován řádným členem České akademie výtvarných umění. Zemřel 9. května 1936 v Uherském Hradišti a byl pohřben v rodinné hrobce na hlavním městském hřbitově v Mařaticích. V Praze, v Olomouci a v Zábřehu na Moravě jsou po Stanislavu Lolkovi pojmenovány ulice. Dílo Maloval především krajinu, zvířata a pohledy do parků a zámeckých alejí s figurální stafáží. Jeho krajinářskou tvorbu charakterizovala dobová kritika jako impresionistickou a temperamentní. V době studia na AVU Praze tvořil v duchu střední generace Mařákových žáků (např. Na Litavce pod Plešivcem, Na okraji lesa a Krajina před bouří, vše z r. 1897). Intimní náladová krajinomalba, či symbolistní tematika se odráží například v obrazech Pasoucí se ovce (1900), Jarní krajina (1901) a Smutek v lese (1906). Výrazný zlom v jeho tvorbě nastal po návštěvě Paříže v r. 1907. V impresionistickém duchu maloval např. obrazy Luhačovická alej (1907), V hostinské zahradě (1909) a Železárny vítkovické (1909). Neoimpresionistický dělený rukopis využíval ve svém nejlepším obraze Za humny (Podvečer) z r. 1912. V pozdějším období se jeho tahy štětcem prodlužovaly a bývaly uspořádány do šikmo směřující šrafury ornamentálního vyznění, např. Krajina s Buchlovem, Senoseč (1923), Cikánské baráky (1925) a Pastva podvečer (1933). K pastózně pojaté pointilistické „skvrně“ se překvapivě vrátil v obraze Krajina s kravami z r. 1926, který je v majetku Varšavského národního muzea. K vrcholným dílům pozdního období patří Letní restaurace z r. 1927.
skrýt více >
