Autor Béla Iványi Grünwald

Narodil se 6. Května 1867 v Som, Maďarsko a zemřel 24. Září 1940 v Budapešti. Studoval u prof. Bertalan Székely a Károly Lotz na Akademii umění v Budapešti. Dále pokračoval ve svých studiích v Mnichově a na Academie Julian v Paříži. Po ukončení studií začal roku 1891 pracovat v Mnichově a roku 1894 odcestoval spolu s Ferencem Eisenhutem do Egypta kde namaloval několik děl s orientální tématikou. Od roku 1889 měl pravidelné výstavy v Paláci umění v Budapešti. Přední člen umělecké kolonie Nagybánya a zakladatel umělecké kolonie KecskemétIványi. V roce 1896 přijel Iványi-Grünwald spolu se Simonem Hollósym a jeho kroužkem (kterého znal z Hollósyho protiakademické malířské školy v Mnichově)do Nagybánye (od roku 1918 Baia Mare, Rumunsko), aby se soustředil na plenérovou krajinomalbu; tam se stal významným členem umělecké kolonie Nagybánya. O dva roky později se oženil s Irén Bilczovou, dcerou řeckokatolického kněze, a usadil se ve městě. Po Hollósyho odchodu v roce 1901 se stal jedním z profesorů na tamní akademii volné malby. Na Budapešťském národním salonu v roce 1909 získal velký ohlas za své obrazy v novém stylu (secesionismus), který mu získal podporu, o kterou požádal starostu malého města Kecskemét, který ho požádal o založení umělecké kolonie. V letech 1911-18 tak vedl a pracoval v umělecké kolonii Kecskemét. Po roce 1920 žil v Pešti, v létě maloval u Balatonu. V tomto roce patřil mezi zakladatele společnosti Szinyei Merse Pál. Získal řadu významných zakázek, například namaloval monumentální plátno pro knihovnu Debrecínské univerzity. Od roku 1928 byl prezidentem Szentendre Painters' Association. V průběhu let měl pravidelné výstavy v Budapešti a několikrát vystavoval své obrazy ve Fränkelově salonu. Zemřel v Budapešti v roce 1940 Iványi-Grünwald si byl velmi dobře vědom různých proudů modernismu, které se vyvinuly během jeho kariéry. Zpočátku byl ovlivněn francouzským naturalismem (Ave Maria, 1891; Juhász és parasztasszony — "Pastýř a rolnice", 1892). V Nagybányi, nepochybně nejdokonalejší fázi své kariéry, se zaměřil na plenérové a kostýmní scény (Holdkelte — "Moonrise", 1897; Bércek között — "Mezi skalami", 1901; Itatás — "Zalévání", 1902; Háromkirályok — "Tři mudrci", 1903; Ruhaszárítás — "Sušení prádla", 1903). V té době se jeho práce distancovala od vlivu Bastien-Lepage a soustředila se na měnící se účinky atmosféry. Zdůrazňoval například náladu vyvolanou světlem v různých denních i nočních dobách, jako v Večer u dobytčího pera (1896), a používal extrémně jasné barvy, ne zcela typické pro nagybányjskou školu jako celek, jako u zářivé zeleně A völgyben ("V údolí", asi 1901). Jeho náměty byly převzaty z jeho bezprostředního okolí a lidská postava je zobrazena jako nedílná součást krajiny. Iványi-Grünwald také vyučoval v Hollósyho škole Nagybánya, dokud v roce 1905 nepřijal cenu, která mu umožnila strávit rok v Římě. V roce 1906 uspořádal výstavu svých děl v Ernstově muzeu v Budapešti a tato událost účinně oznamovala konec jeho období Nagybánya, i když tam zůstal ještě několik let. K postupné změně Iványi-Grünwaldovy tvorby došlo vlivem mladších maďarských malířů, kteří se vraceli z Paříže a pracovali ve stylu Fauves. Přímější inspiraci poskytla výstava moderního francouzského impresionistického a postimpresionistického malířství, která se konala v Budapešti v roce 1907; jeho obrazy se staly dekorativnějšími a stylizovanějšími, jeho obrysy odvážnějšími a jeho kompozice založené na plochých tvarech, jako v Nagybányai táj a Gutinnal ("Pohled na Nagybányu s řekou Gutin", 1906–08). Dekorativní principy dominovaly již ve velkém panelu z roku 1909 pro révai vilu v Budapešti, Tavasz ("Jaro")[2] a Paul Gauguin zejména ovlivnili jeho umění (vila Római - "Vila v Římě", 1905; Cigánylányok a Lápos partján — "Cikánské dívky na břehu Láposu", 1909).-.Hlavním dílem jeho Kecskemétovy fáze je Kecskeméti piac télen (Trh Kecskemét v zimě, 1912), jehož namaloval řadu verzí. Stylově tyto scény připomínaly Gauguinovy bretaňské obrazy s odvá