Autor Drahoňovský Josef - připsáno

Josef Drahoňovský (27. března 1877 Volavec pod Kozákovem – 20. července 1938 Praha byl český sochař a glyptik, profesor na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Turnovská škola výjimečně porušila c. k. předpisy a ve školním roce 1890–91 přijala ke studiu třináctiletého Josefa, ještě před ukončením měšťanské školy. Ve Státní odborné škole pro broušení, rytí a zasazování drahokamů v Turnově působila v době Drahoňovského přijetí první generace pedagogů a umělců. Z nich jej nejvíce ovlivnili Josef Malina, prof. Čapek a zejména profesor Karel Zapp, vynikající umělec, ale uzavřený, přísný učitel. Drahoňovského si velmi oblíbil a zvolil za svého pokračovatele v řezání skla i drahokamů. Svěřil mu mistrovské postupy, které učitel dosud z konkurenčních důvodů tajil. Velkou příležitost k prezentaci školy poskytla Jubilejní zemská výstava v Praze 1891, na níž byla Turnovská škola zastoupena samostatnou expozicí uměleckých prací moderních i kopií historických předmětů a byla vysoko oceněna. Turnovskou školu tehdy navštívil jeden z mecenášů a věnoval 50 zlatých pro nejnadanějšího žáka, aby mu umožnil návštěvu výstavy. Čtrnáctiletý Josef poprvé uviděl Prahu, její muzea, památky a umělecké skvosty. V sedmnácti letech byl už skutečným mistrem glyptiky. Svědčí o tom soubor sedmdesáti prací, jejichž voskové otisky ověřila správa turnovské školy, když ji v roce po složení zkoušek s výborným prospěchem opouštěl. Na doporučované studium Akademie ve Vídni Drahoňovský neměl prostředky a nepodařilo se mu najít stipendium. Přihlásil se proto do Dörflingerovy dílny ve Vídni jako rytec. Pracovalo se deset i dvanáct hodin denně. Zpočátku jeho mzda činila deset zlatých týdně, ale brzy majitel dílny uznal jeho talent a píli 8 zlatými příplatku. Po půldruhém roce si Drahoňovský naspořil 170 zlatých na další studia, naučil se německy a nastudoval soudobé vídeňské umění i umělecké památky. V roce 1896 navštívil ve Volavci matku, zjistil, že přírodní živly poškodily obydlí i políčka a na nápravu padla značná část výdělku, tím možnost vídeňských studií padla. Díky řediteli Josefu Malinovi však získal od školního roku 1896–1897 stipendium na Vysoké umělecko-průmyslové škole v Praze do sochařského oddělení. Dekorativní kreslení učil Celda Klouček, modelování Stanislav Sucharda, řezbářství Jan Kastner a sochařství J. V. Myslbek. Stipendium však trvalo jen jeden rok, potom si Drahoňovský musel přivydělávat. Byl znovu vděčný Zappovi za jeho zakázky. Až do roku 1900 finančně podporoval matku. Praxe Počátek 20. století byl šťastnou dobou pro využití moderní užité plastiky. Hodně se stavělo a tehdejší ozdobné fasády poskytovaly mnoho příležitostí sochařům. Dokonce celé články fasád – portály, okna, atiky komponovali sochaři. Mezi žáky, které Celda Klouček při těchto pracích zaměstnával, byl také Drahoňovský. Získával modelérské zkušenosti, ze sochařské práce měl i slušný výdělek. Jeho práce je doložena například na domech v Pařížské třídě, v ulici 28. října a jinde. V té době potřebovala Svatovítská kamenická huť na Pražském hradě sochaře, který by navrhoval a dodával kameníkům modely k plasticky zdobeným klenákům, fiálam, konzolám a svorníkům. Klouček doporučil právě jeho. Pracoval pro chrám sv. Víta zprvu anonymně, jeho návrhy se nedaří odlišit od dalších výtvarníků, jako byli například bratři Zálešákové. Po absolutoriu Uměleckoprůmyslové školy v Praze si zařídil vlastní sochařskou dílnu na Novém Městě ve Smetanově (nyní Ostrovní) ulici čp. 127/II. Díky svým příznivcům z řad učitelů i novým zájemcům měl zakázek dostatek. Pracoval při výzdobě fasády a interiérů budovy Obchodní a živnostenské komory v Praze, budovy Umělecko-průmyslového muzea v Plzni, v Praze na Královských Vinohradech vyzdobil budovu měšťanské školy Na Smetance u Riegrových sadů, a další budovy v Praze a Plzni. Oženil[5] se s Marií Černou[6] a přestěhovali se na Vinohrady. V roce 1912 se jim narodil syn Vladimír.