Autor Foerster Viktor

Viktor Foerster (26. srpna 1867 Praha-Nové Město – 9. prosince 1915 Podolí byl český malíř a mozaikář. V roce 1891 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, do ateliéru Maxe Pirnera, jeho profesory byli Julius Mařák a Vojtěch Hynais, jeho spolužáky např. Otakar Paur, Antonín Herčík, Max Švabinský, František Bílek. Po prvním semestru dostal povolávací rozkaz, po roce vojny se přihlásil na Akademii v Mnichově k profesorům Seitzovi a Marrovi, ale tam nevydržel a vrátil se do Prahy, ale stále nespokojený již v roce 1894 odjel do Paříže, aby se zapsal na Akademii Collarosi, odkud odchází na Akademii Julien. Po návratu do Prahy dokončil v roce 1896 studium AVU. Velice často byl hostem svého spolužáka a přítele Františka Bílka v Chýnově. V jeho rozháraném životě hrál Bílek velkou roli, dostal první pobídku k tomu, aby bral vážně nutnost vzdělávat se. V roce 1902 vstoupil v Itálii do benediktinského kláštera Monte Cassino v Abruzzských Apeninách. Nevstoupil do benediktinského řádu, pracoval zde jako výtvarník při restaurování mozaikové výzdoby v klášterní kapli. Stal se žákem Petra Desideria Lenze, bývalého profesora na akademii v Düsseldorfu a stoupence beuronské školy. Zpracovával se zde vzácný skleněný materiál, což bylo východiskem ke zdokonalení technologie tehdy uplatňované chrámové mozaiky římského typu. Tato technika Viktora Foerstera nadchla, její poznání výrazně ovlivnilo jeho pozdější uměleckou činnost v podobě monumentální figurální tvorby v sakrální architektuře. Přinesl tuto mozaikářskou techniku do naší vlasti a navázal tak na zapomenuté umění starých mistrů. Mozaikářské dílny Poznatky z práce s Lenzem byly natolik univerzální, že si mohl v Praze otevřít vlastní mozaikářskou dílnu, krátce v areálu kláštera sv. Jiří (1904-1908), později v domě č.159/26 U Zlatého jablka v ulici Úvoz, po roce 1910 ve vlastním domku v Mnichovicích – Božkově. Manželka Marie roz. Jesenská V roce 1909 se oženil s Marií Jesenskou, sestrou spisovatelky Růženy Jesenské. Byla učitelkou na měšťanské škole, překládala z angličtiny (Oskara Wilda, Charlese Dickense). Naučila se od svého manžela dělat mozaiku a vedla jeho dílnu až do roku 1938. Obrazy, kresby Již z dětství se dochovaly drobné malůvky z malostranských zákoutí: Vytěžování dna Vltavy, Pohled na chrám sv. Víta, portrétní kresba sestry Boženy. Skicoval Na Slovanech, kde se poprvé zblízka dozvěděl o existenci mnichů beuronů (malířská škola benediktinů), kteří se právě ujímali zdejšího kláštera. Při studiu na AVU maloval ve Stromovce (Hlava starce), zachovaly se i olejové náčrty k Sehnutému muži. Po vojně vznikla olejomalba zásadnějšího významu Noční jezdec. Z Mnichova se vrátil s obrázkem Muž ve světlém klobouku. Jeho bratr Josef Bohuslav mu svěřil výtvarné pojetí obálek ke svým melodramům Amarus a Faustalus. V Paříži při zkouškách na Akademii předložil dvojici kreseb k námětu obrazu z nábřeží Quai a notre Damu: Pohled na chrám od východu, ale i pastel pražského Jeleního příkopu u Daliborky. Z francouzského období pocházejí Sběračka plodů, Žena s vodou, Tři ženy s vodou. Několik olejů a akvarelů vzniklo i v italských Benátkách. V letech 1899 maluje krajinné partie a zákoutí v Poříčí nad Sázavou a ve Zruči. Začal s olejomalbou Panny Marie – předobraz pozdějších Madon. Při pobytu v Chýnově se spřátelil s Antonínem Bílkem, bratrem Františka Bílka, spisovateli Juliem Zeyerem a Otokarem Březinou. Křížové cesty Průlom v uměleckém světě se u Viktora Foerstera dostavil s pelhřimovskou křížovou cestou, především jejím originálním pojetím. Tak také vznikla řada studií k tajemství umučení Boha – člověka. Další důležitou charakteristikou jeho křížových cest je jejich počet: křížová cesta v kostele sv. Bartoloměje v Pelhřimově, v kostele sv. Petra a Pavla v Nové Říši, v chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Praze na Strahově a v kostele sv. Máří Magdaleny v Němčicích nad Hanou. Křížová cesta v plenéru na vrch Křemešník nedaleko Pelhřimova od studánky ke kostelu Nejsvětější Trojice realizována nebyla.