Autor Frauknecht Karel

(1925-1994) V letech 1945 – 1949 studoval na PF UK v Praze u C. Boudy, K. Lidického a M. Salcmana. Poté přichází učit na bývalou reálku, kde studoval, učí na různých školách v regionu, v r. 1965 nastupuje na výtvarnou katedru PF v Ústí nad Labem. V r. 1970 je nucen vrátit se v důsledku normalizačních tlaků do Plzně, ovšem se zákazem působit ve školství i veřejně vystavovat. Tím intenzivněji se s pověstnou energií svébytné, mimořádně přemýšlivé, autentické osobnosti věnuje promýšlení tvůrčí problematiky a vlastní tvorbě, a to v intenzivní komunikaci s kolegy a přáteli J. Paterou, Miroslavem Tázlerem (viz zde) a básníkem Josefem Hrubým. S návratem demokratických poměrů se Karel Frauknecht vrací k pedagogické práci na katedru výtvarné výchovy PF v Plzni (1991) a s charakteristickou energií se angažuje při zrodu nové plzeňské tvůrčí skupiny P 89. Bytostně přemýšlivé, intelektuální a současně emočně dynamické pojetí vtisklo tvorbě Karla Frauknecht pečeť snad nejkomplikovanějšího výtvarného projevu v plzeňském umění posledního půlstoletí.. Je to malba expresivní kompoziční výstavbou, rukopisem, výrazovou úlohou barvy. Je to však současně malba prodchnutá filosofickým hledáním určitých vnitřních principů samotného média malby, šířeji pak smyslu a étosu tvorby vůbec. Charakterizuje ji neúnavné hledání, neklid, experiment. Vedle obecné charakteristiky Frauknechtovy práce jako malby dynamické je třeba konkrétněji uvést vliv kubistického konceptu prostoru a tvaru, vztahu dívajícího se a viděného apod., který Frauknecht interpretoval s vysokou tvůrčí akribií a osobitostí. K této kapitole patří také dílo získané do Artotéky města Plzně.