Autor Gruss Franz

Narodil se Franzi Wenzlovi G. (1857–1918), prokuristovi firmy Fuchs, Meindl und Horn, a Wilhelmině, roz. Filové (1856–1940), jako jedno z šesti dětí. 1909 maturoval na chebské reálce, kde projevil výtvarné nadání. 1909–13 studoval malbu na vídeňské Akademii výtvarných umění v ateliéru A. Deluga. Pod jeho vlivem vytvořil první malířské kompozice v konzervativním historickém slohu. Podnikl studijní cesty do Švýcarska (1911) a do Tuniska (1913). V letech 1913 a 1914 složil státní učitelské zkoušky pro výuku kreslení a matematiky na gymnáziích a reálkách. Na podzim 1914 narukoval na haličskou frontu, v prosinci 1915 se dostal do ruského zajetí. Prošel několika zajateckými tábory, v uralském Irbitu vytesal do dřeva monumentální sochu Krista, ze západosibiřského tábora Tockoje na jaře 1918 utekl a vrátil se do vlasti. Rozpad monarchie ukončil jeho vojenské trestní řízení. V přerušených studiích pokračoval 1918–23 na mistrovské škole A. Deluga a po jeho odjezdu do USA je dokončil u R. Jettmara. V poválečné Vídni se G. vyrovnával s odkazem secese, jeho sakrální kompozice byly odměněny cenou akademie, 1920 vystavoval se skupinou Nezávislých (Unabhängige), 1920–24 s Wiener Sezession. 1923 podnikl cestu do Itálie. Příklad renesance a švýcarského symbolisty F. Hodlera ovlivnil G. monumentální figurální obrazy. Počátkem 1924 se vrátil do rodiště a vybudoval si ateliér v lesním srubu v nedaleké osadě Nancy u Stříbrné. Živil se příležitostnými zakázkami a pedagogickou činností a přitom rozvíjel vlastní výtvarnou poetiku. Soustředil kolem sebe vybranou společnost sudetoněmeckých intelektuálů. Za druhé světové války poznal v Krušných horách drážďanskou turistku Elsbeth Kaiserovou (1906–2000), 1941 se s ní oženil a měl s ní dvě děti: syna Ekkeharta (1942–1970), který tragicky zahynul v Alpách, a dceru Gundulu (* 1944). Od 1940 G. pracoval jako kreslíř pro válečné zpravodajství wehrmachtu. Po demobilizaci byl v březnu 1946 i s rodinou odsunut do Vídně. Vrcholné malby a grafiky vytvořil v ČSR. Jeho dílo reprezentovalo německý expresionismus, zmírněný sociálním soucitem a prvky magického realismu. G. osobitost se nejvýrazněji projevila ve figurálních kompozicích a v sakrálních obrazech. Silně u něho byla zastoupena biblická tematika, zejména motiv Krista. V dalších malbách zachytil válečnou zkušenost nebo ji symbolizoval v alegorické zkratce (Obžaloba, 1926). G. byl členem sdružení Metznerbund a Spolku německých grafiků v Československu. Po nástupu nacistů se G. rukopis změnil, čerpal inspiraci jednak z novoklasicismu, jednak z naturalizujícího realismu německo-nacionální výtvarné školy (Heimatkunst). Z dvacátých let pocházejí také něžné akty, fresková výzdoba kostela sv. Kláry v Chebu, nástěnná malba v zasedací síni radnice v Kraslicích nebo tamní oltářní stěna evangelického kostela, na něž navázaly pozdější nástěnné malby, vitráže a komponované obrazy z třicátých let. Od konce dvacátých let se G. zabýval sochařstvím, jeho převážně religiózní a pomníkové sochy byly robustní, většinou granitové. Básnickou účinnost měly i G. ilustrace a drobné grafické listy. V Rakousku pak pracoval především na monumentálních malířských i sochařských realizacích. V životním osudu Franze Grusse se zrcadlí historické události první poloviny 20. století. Jsou v něm absorbovány zkušenosti ze soužití a střetávání německého a českého živlu, umělecká tvorba v období Wiener Secession, vznik Československa a získání statutu menšiny, sovětské zajatecké tábory, dvě světové války, dvě meziválečná desetiletí prožitá na samotě i odsun obyvatel považovaných za Němce. Dramatické zážitky, postačující na několik lidských životů, se zde sešly v příběhu jednoho malíře a sochaře. Vliv přírody a osudy obyvatel Kraslicka se promítly do Grussova díla - maloval krajiny, obrazy z každodenního života dřevařů či sedláků, věnoval se vzájemným lidským vztahům. Příkladem meziválečného civilismu je Dorfschule [Venkovská škola], odrážející dobovou sociální situaci. Civilní náměty překrývají záva