Autor Jean-Honoré Fragonard

* 1732 - † 1806, Francie, Francouzský malíř a rytec Jean-Honoré Fragonard se narodil 5. dubna roku 1732 v Grasse v rodině rukavičkáře. V roce 1738 se jeho rodina přestěhovala do Paříže. Jeho otec nešťastným způsobem přišel o peníze, a tak poslal mladého Fragonarda do služby pařížského notáře, kterému dlužil. Notář si povšimnul Fragonardova nevšedního malířského talentu, a tak ho v osmnácti letech poslal do učení k Françoisovi Boucherovi, který ho poté doporučil do učení k Jeanu-Baptiste Chardinovi, který v něm vzbudil zaujetí pro holandské a italské umění. I když Fragonard nikdy nestudoval na Akademii, získal v roce 1752 Prix de Rome, která mu umožnila odejít do Itálie, kde pobýval v letech 1756 až 1761. V Itálii si Fragonard oblíbil především díla Giovanniho Battisty Tiepola, se kterými se setkal v Benátkách. V Římě se také seznámil se svým malířským kolegou Hubertem Robertem, se kterým v roce 1760 cestoval po Itálii a nakreslil celou řadu skic různých starých antických památek a romantických zákoutí. V Itálii byl Fragonard ještě jednou v letech 1773 až 1774, zpět do Francie se vracel přes Vídeň, Prahu a Německo. V roce 1765 se Fragonard stal členem Akademie. Jeho obraz vzbudil zájem kritika Denise Diderota, který ho tak vychválil, že si tento obraz koupil král Ludvík XV. Fragonardovo užití barev, jeho smysl pro detail i lehkost dotyku štětcem ho zařadily do pozice hlavního představitele francouzského rokoka. Jeho galantní výjevy a frivolní nálady byly typickými zobrazeními ducha té doby. V roce 1767 Fragonard přestal vystavovat svoje obrazy v Salonu a maloval téměř výhradně na zakázky svých soukromých zákazníků. Jeho nejznámější zákaznicí byla madame du Barry, která byla milenkou krále Ludvíka XV. V roce 1769 se Fragonard oženil s Marie-Anne Gérardovou z Grasse. Jeho oblíbeným modelem se stal jeho syn Évariste, který se narodil v roce 1780. Fragonard v této době také začal malovat rodinné portréty, které v této době rozšířily jeho velmi široký repertoár. Kromě obrazů se zachovala celá řada Fragonardových kreseb a ilustrací – k Cervantesovu Donu Quijotovi, Ariostovu Zuřivému Rolandovi a Osvobozenému Jeruzalému Torquata Tassa. Fragonard však bohužel vstoupil do proudu dějin v nevhodnou dobu – s příchodem Francouzské revoluce se jeho obrazy staly zastaralé a neoblíbené. Jeho soukromí zákazníci byli nuceni buď odejít z Francie, nebo je stihl smutný osud na gilotině. I když se Fragonard snažil přizpůsobit nastupujícímu klasicismu a i když dával najevo svoji podporu revoluci i svému malířskému kolegovi Davidovi, jeho díla už si znovu obdiv nezískala. Odmítaný Fragonard tedy v roce 1793 odešel z Paříže do Grasse, kde se ubytoval v domě svého přítele Mauberta. Jako výraz svého vděku pak Fragonard tento dům vyzdobil svými malbami, které původně zamýšlel pro Château du Barry v Louveciennes a které původně odmítla madamme du Barry. I když se pak Fragonard vrátil do Paříže a nějakou dobu dokonce pracoval v nově založeném Louvru, nakonec byl v roce 1797 ze své funkce donucen odejít a nebyla mu přiznána ani penze. Fragonard zemřel chudý a v zapomnění 22. srpna roku 1806 v Paříži.