Autor Jenewein Felix

Felix Jenewein (4. srpna 1857 v Kutné Hoře – 2. ledna 1905 v Brně byl český malíř a ilustrátor. Pocházel z rodiny Felixe Jeneweina (*1805), úředníka továrny na tabák v Sedlci u Kutné Hory, a jeho ženy Barbory (*1818). Měl sestry Filipínu a Barbaru. Otec pocházel z Hallu v Tyrolsku, později rodinu opustil a odstěhoval se na Žižkov. Na doporučení Antonína Lhoty šel ke zkouškám na pražskou Akademii, kde pak studoval historickou malbu u A. Lhoty a u J. Sweertse. Ve studiu pokračoval na vídeňské akademii u prof. Josefa Matyáše Trenkwalda, během studií se podílel na freskové výzdobě Votivního chrámu ve Vídni. Přátelil se s Josefem Tulkou a Maxem Pirnerem, patřil ke generaci Národního divadla. Vyšel z romantismu Mánesova ladění, postupně přešel k nazarenismu a secesi. 14. ledna 1877 narukoval jako jednoroční dobrovolník k 25. pěšímu pluku do Chamulu. 7. srpna 1882 se v kostele sv. Mikuláše ve Vršovicích oženil s učitelkou Marií Stehlíkovou z Kutné Hory (*1862).[5] Většinu svého tvůrčího života působil v Praze. Zúčastnil se soutěže na výzdobu Rudolfina. Uplatnil se jako ilustrátor (časopisy Paleček, Šotek, Zlatá Praha) a v letech 1890 – 1892 jako profesor kreslení na Uměleckoprůmyslové škole. Od roku 1902 vyučoval v Brně na Vysokém učení technickém. V Brně byl také členem poradního sboru a nákupní komise Moravského zemského muzea. V Brně předčasně zemřel stižen mrtvicí. Byl pohřben v Kutné Hoře na hornickém hřbitově Všech Svatých.