Autor Kameník Antonín

český malíř a grafik Narodil se 11. prosince 1886 v Krahulčí u Telče Zemřel 18. března 1959 v Prostějově Po studiu na telčské reálce vstoupil na pražskou akademii, kde studoval u prof. Vlado Bukovace a Františka Ženíška, kde získal hluboké kreslířské základy a smysl pro malířský kolorit. Po ukončení studií působil jako profesor na reálce v Telči a Litovli. V roce 1919 přišel do Prostějova, kde působil do roku 1941 jako profesor kreslení na zdejší reálce. Na jeho koncepční pedagogickou práci s úctou vzpomínala řada jeho oddaných žáků, později také vynikajících umělců jako A. Fišárek, K. Vaca, Č. Kafka, Z. Kolář, K. Bubeník a mnoho jiných. V jeho výtvarné činnosti převažovala grafika. Vynikal především svými perokresbami, lepty, linoryty, suchými jehlami, ale hlavně dřevoryty. Byl také autorem scénických výprav. S grafickou tvorbou tematicky souvisí také jeho práce malířské, které umělec s oblibou vyhledával. K nejzajímavějším však patří několik olejomaleb s námětem matky s dítětem a lidských postav. Výtvarně doprovodil několik knih básníků O. F. Bablera, F. C. Župky, O. Přikryla, A. Hrubana aj. Vytvořil grafický portrét Jiřího Wolkra (dřevo ryt) a litografii hudebního skladatele Vl. Ambrose a dalších osobností. Studijně byl v Janově, Benátkách, Marseilli, Barceloně, Valencii. Roku 1930 navštívil Paříž za účelem studia umění. V padesátých letech se stal členem Svazu čsl. výtvarných umělců. Byl členem sdružení výtvarných umělců hanáckých „Reysek“ v Prostějově. Základem jeho tvorby je kresba vycházející z viděné a prožívané reality. V jeho tvorbě pozorujeme dvě období. S prvním se umělec dotýká přímé skutečnosti, ve druhé výtvarně rozmlouvá o dramatech života inspirovaných divadlem. První období charakterizuje kresby, akvarely, suché jehly a dřevoryty dvacátých let, plné postřehů a zvláštního kouzla. Hlavním inspiračním zdrojem jsou lidé. Zvláště některé jeho grafiky se sociálními náměty jsou velmi působivé. Sociální cítění umělce se odrazilo v pracích grafických s náměty hokynářek na rynku, i v kresbách trhovců a pracujících, volně napsaných na desku. Jejich společným znakem je bezprostřednost a výtvarná účinnost. K těmto listům se sociální motivací můžeme přiřadit i dřevoryty a linoryty, v nichž výtvarně vyjádřil napjaté a složité politicko-hospodářské období 30. let (Dva pouliční prodavači ze Slovenska, nebo Melior sit). Druhé období jeho tvorby začíná ve čtyřicátých letech. Jsou to kolorované a tušové kresby a akvarely otevírající okno do divadelního prostředí, které překypuje hereckými projevy. Miloval divadlo a pravidelně kreslil scénické výjevy z lóže blízko jeviště. Máme tak možnost vnímat barevné obrazy malých formátů z Evžena Oněgina, Krále Oidipa, Traviaty, Pikové dámy, Dalibora a RUR. Tyto jeho komorní listy jsou výtvarně osobité a v naší tvorbě ojedinělé. Vystavoval v Telči, na krajinské výstavě v Plumlově a Prostějově. Samostatných výstav uspořádal pouze několik. Poslední výstavu uskutečněnou za života umělce, byl výběr z jeho díla v OVM v Prostějově v listopadu 1956 (vystavil 198 kreseb, suchých jehel, akvarelů a kvašú). Jeho posmrtnou výstavu uspořádalo opět OVM po devíti letech v roce 1968. Poslední výstavu uspořádal KK DUHA v Prostějově v roce 2000.