Autor Knobloch Bohuslav

Bohuslav Knobloch se narodil 16. ledna 1924 v Bratislavě a zemřel 5. května 1998 v Praze. Jeho otec byl vysokým bankovním úředníkem, po matce pocházel z italské umělecké rodiny (jeho děd M. Pegrassi působil jako sochař ve Veroně). U svého strýce Mirro Pegrassiho se v Praze 1938 - 44 vyučil umění tisku z hloubky. V létech 1945 - 47 studoval u prof. V. Vorlíčka na Uměleckoprůmyslové škole v Jablonci nad Nisou a ve studiu pokračoval 1947 -52 na grafické speciálce u prof. Vladimíra Silovského na AVU Praha. O kvalitách jeho tvorby a o jeho technické vyzrálosti svědčí jednoznačně skutečnost, že se záhy po studiu - ještě jako dvacátník - stal členem SČUG Hollar (1952) i SVU Mánes (1953); 1953 - 68 a znovu po 1989 byl také členem Svazu ČSVU. B. Knobloch byl v osobním styku vnitřně vyrovnaným, usměvavě vlídným, nekonfliktním, křesťansky skromným, přátelským a pracovitým člověkem, ochotně, neokázale a účinné pomáhajícím sběratelům často v případech nesnází s tiskem drobné grafiky. V malbě se B. K. zaměřil převážně na krajinářství, podobně i v grafice začínal lyricky laděnými motivy české krajiny, zvláště z Táborská a později Rožďalovicka. (Do jisté míry tato tematika představovala svou dobou generačně rozšířený, neboť ideologicky víceméně nenapaditelný únik před tlaky socialistického realismu 50. let). Se zdarem zpracovával i náměty architektonické, kromě pragensií a motivů z Čech rovněž hojné záznamy z cest po Středomoří. Zcela stranou nezůstávala ani tematika figurální (za lepty na motivy z díla A. Jiráska, U nás, získal 1. cenu), zvláště pak postavy literární a biblické. V projevu B. K. postupně ustupovala počáteční popisnost uvolněnému malířskému vidění, v kompozici došel skrze obecně strukturální poučení kubismem nakonec ke zralému, spontánnímu dynamickému projevu s důrazem na světelnou atmosféru. Při vší stylizaci budí jeho práce - i svou šťavnatou barevností - dojmem autentické reality, věrohodné konkrétnosti. S ohledem na své malířské vnímání skutečnosti dával B. K. po technické stránce i v grafice přednost barevným leptům (občas kombinovaným s akvatintou) a litografiím, méně často se vyjadřoval barevnými linořezy a dřevořezy. Vlastnoruční tisky z hloubky označoval tiskařskou značkou stylizované loďky s verzálkami monogramu. Řadu let zralého věku strávil B. K. prací, která jej velice uspokojovala: se zaujetím, potěšením i mistrovstvím restauroval gotické, barokní i moderní vitráže v Čechách i na Moravě, např. ve Vyšším Brodě, v Hluboké n. Vit., v Chebu, Lounech, Litoměřicích, Kladrubech, v Praze u sv. Víta, Panny Marie na Strahově, Panny Marie pod řetězem, sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, sv. Ludmily na Vinohradech a jinde. Od r. 1943 se B. K. s přestávkami věnoval tvorbě příležitostné grafiky; jeho dílo zpočátku sepisoval J. Voseček, úplný seznam nám však schází (podle hrubého odhadu může jít o 200 - 300 listů v různých technikách, především novoročenek a exlibris, méně pozvánek, různých oznámení aj.). Typickými znaky příležitostné grafiky B. K. je barevnost listů, kombinace celků se zvětšeným detailem v kompozici, ale celkem nevelký důraz na výtvarné působení písma v obrazu. Většímu ohlasu exlibris B. K. bránily z počátku nejspíše nízké náklady tisků, později pak umělcovo soustředění na konzervátorskou práci. Kromě motivů preferovaných jednotlivými objednateli (např. ulity, Bílá paní, Don Quijot) se mezi náměty jeho příležitostné grafiky sice objevují zátiší, květiny, akty, děti aj., nicméně však jednoznačně dominují krajinné resp. architektonické motivy. Stylizační a kompoziční osobitost, vynikající tiskařské kvality, zvláštní a kultivovaná barevnost lomených tónů a sytá sametovost tisků z hloubky zaručují, že listy B. K. budou sběratelsky doceněny. Charakteristicky sytě barevné litografie křídou a štětcem obsahuje zvláště zdařilý soubor Jadran (14 exlibris, Praha 1989). V uznání za své dílo získal B. K. čestné členství SSPE.