Autor Konečná Magdalena

23. 7. 1936, Náchod – 13. 12. 2008, Praha Vyrůstala v Novém Městě nad Metují jako jedináček se svou matkou, tetou a strýcem. Výtvarný talent se u ní projevil už v útlém dětství. Aby mohla chodit na výtvarnou školu, odstěhovala se v polovině čtyřicátých let do Prahy k tetě, která se tam mezitím provdala. Následně se do Prahy přestěhovala i její matka a později i strýc. Byla přijata na Vyšší školu uměleckého průmyslu v Praze, studovala figurální kresbu u profesora Slíže. Na Akademii výtvarných umění přijata nebyla, docházela tam však k profesoru Sílovskému studovat grafické techniky. Grafice, především litografii, se věnovala dlouhá léta (pozvánky, oznámení, ex libris, blahopřání aj.). Využívala i jiné techniky – akvarel, pastel – ale typickou se pro ni stala malba olejem na velkoplošná plátna. Hlavním zdrojem inspirace jí byla příroda, především rostliny a zvířata. Mládí prožila skicováním v přírodovědeckých sbírkách Národního muzea v Praze. Později se začala zajímat o africkou, indickou i jinou exotickou kulturu. Věnovala se rovněž psaní, jak poezie tak prózy, její díla však za tehdejšího režimu nebyla publikována. Měla syna Miroslava a dvě dcery – Mirjam a Osaro, nikdy se však neprovdala. Inspirace, život, naděje Svou tvorbu začíná v klasickém stylu, hodně času věnuje skicování. Portrétování zahraničních studentů ji přivádí k africké kultuře. Velkou inspirací se jí stává také indická mytologie a později romská tematika. Fascinace jižním temperamentem se projevuje v mnoha jejích dílech, barvy bývají zářivé až ohnivé, nezbývá místo pro tlumené odstíny. Přesto ale neopouští své oblíbené pastelové barvy, především v tvorbě pro děti. A neopouští ani svůj vnitřní dětský svět. Nejmilejším dárkem pro ni zůstávají jakékoliv barvičky, byť jen obyčejné pastelky. Kreslí všude a všechno, každý den. V materiálním světě se naprosto ztrácí. Peníze vnímá jako prostředek k pořízení těch nejdůležitějších věcí, tedy knih a hraček. Její zasněná a zcela nepraktická povaha nedá vzniknout ani žádnému pevnému partnerskému vztahu, natož manželskému. Přesto se postupně stává milující matkou tří dětí. Zbožňuje zrození a početí ve všemožných podobách. V jejím bytě přibývají různá domácí zvířátka, především kočky a papoušci, a začínají se nekontrolovaně množit. Doba ale jejímu vnímání světa nepřeje. Neumožní jí akademické vzdělání ani přijetí do Českého fondu výtvarných umění. Magdalena se potýká s existenčními problémy. Útěchu nachází ve své práci. Píše a maluje. Maluje na cokoliv – na prkna ze starých skříní i prostěradla vlastnoručně přibitá na stěnách svého bytu. Změna režimu jí přináší částečné osvobození. Život plný neoceněného úsilí a ponižování ji však poznamenává natolik, že už nikdy nedokáže dojít k zaslouženému uznání. Její mentalita, která není – jak sama říká – mentalitou bledých tváří, ji přivádí ke spolupráci s romskými sdruženími. Později i chudé a romské děti učí malovat. Stává se jakousi kouzelnou babičkou. Chodí po Praze bosa, maluje, píše a vypráví pohádky a nepřestává věřit ve zvláštní pohádkové dobro. A my věříme, že její čistota dítěte přetrvává, tvoří a působí na nás i z pomyslného uměleckého nebe. Zdroj: http://www.magdalena.konecna.org/