Autor Kučerová Alena

Místo narození Praha 1935 Alena Kučerová patří k výrazným osobnostem českého umění od počátku 60.let 20.století. Už její tušové perokresby z let 1959 – 1961 volně parafrázující experimentální predadaistické texty Christiana Morgensterna dokládají autenticitu její tvorby a zároveň naznačují její směřování ke konstruktivnímu výtvarnému projevu. Nalezla zde svůj základní stavebný prvek – strukturu a bod: kresby jsou budovány soustavou ploch tečkovaných tuší, kombinovaných s hustým rastrem a obrysově kreslenými tvary, které konkretizují téma. V první polovině šedesátých let autorka prošla obdobím, kdy zkoumala možnosti automatismu v grafice. Stále zřetelněji se však obracela k pevnější výstavbě grafiky a jako kompoziční oporu využívala geometrický rastr, mřížku. Vedle šrafury se znovu vrátila k bodu, který nyní vznikal perforováním plechové matrice. Blížila se tak některým experimentálním postupům skupiny Zero. Tuto techniku rozvinula v řadě vynikajících grafických listů, v niíchž se od poloviny 60.let vrátila k figuraci, která má díky maximálnímu obrysovému zjednodušení tvaru určité formální rysy pop artu.Tato formální redukce a stylizace, daná rovněž technikou, dovolila Kučerové vložit do své tvorby hluboce prožitou intimitu, aniž by se její listy staly přímočaře osobními. Pozoruhodný výtvarný „odstup“, realizovaný v pevné formě jejích tehdejších tisků, je nutnou obranou před jejich příliš privátní obsahovostí. Výsledky této práce překonávají nebezpečí stát se soukromým senzitivním sdělením: figury jsou zbaveny výtvarně senzuálních kvalit a proměňují se v sumární obrys, který je možno – a autorka to využívá – opakovat. Osobní témata procházejí díky metodě dírkování „zadržením“ ve znak, autorka se zbavuje přímého rukopisu a přepisuje své soukromé prožitky, svůj svět do rastru racionální věcné struktury. Pro monumentalitu experimentálního projevu a emocionální intenzitu byla autorka mnohokrát oceněna na mezinárodních grafických bienále. V druhé polovině 60.let tiskla rovněž intenzivně barevné listy, které patří v českém kontextu ke koloristicky nejodvážnějším dílům. Od své první samostatné výstavy vystavovala kromě tisků rovněž perforované plechové matrice, které právem pokládala za těžiště své tvorby. V pozdějších letech některé z matric adjustovala do expresivních autorských rámů. Obsahově však tíhla Alena Kučerová k harmonickým tématům, v nichž chtěla výtvarné zachytit svůj prožitek štěstí. V období figurativní tvorby takové téma nalezla v motivech koupání, v osmdesátých letech se pro ni štěstí spojovalo s prožitkem krajiny dětství. Návraty do Polabí, které nyní prožívala v sedle koně, pro ni byly spojeny s hlubokým vztahem ke geniu loci. Dokázala je vyjádřit monumentálními grafickými listy, v nichž dírkování plechu spojovala a mnohdy takřka nahrazovala modelací plechu. V těchto pracech se blíží prožitku universa tak jak jej známe z tvorby Holanďanů raného 17.století. V posledních deseti letech se už autorka nezabývá grafickou tvorbou. Pracuje na rozsáhlém souboru závěsných asambláží, v nichž podobně jako umělci spjatí s arte povera využívá nejchudší materiál, který nalézá ve svém okolí. Namísto dírkovaných otvorů zde pracuje s body vytvořenými zatlučenými hřebíčky, pracuje s proutky, prkny a starými kartony, a vrací se i k výrazné barevnosti.