Autor Marešová Milada

Milada Marešová (16. listopadu 1901, Praha[1] – 19. února 1987, Praha) byla česká malířka a ilustrátorka. Věnovala se malbě, kresbě a ilustrátorské tvorbě. Byla inspirována expresionismem německého ražení (die Neue Sachlichkeit, česky Nová věcnost), který byl českými umělci doby meziválečné vesměs odmítán. Dále pak malíři Picassem, Boschem a Henrim Rousseauem. Tématem obrazů jí bylo město a lidé, a to zejména ženy v různých situacích a s rozličným sociálním postavením. Dalším výrazným tématem jejích děl jsou sociální problémy. Milada Marešová se narodila do rodiny profesora Františka Mareše, fyziologa a filosofa. Studovala nejprve na Uměleckoprůmyslové škole, pak u Vojtěcha Hynaise na Akademii výtvarných umění (od roku 1919). V rámci studií se dostala do Berlína a Paříže, kde v roce 1923 studovala u českého výtvarníka Františka Kupky. První samostatnou výstavu měla v Topičově salonu v Praze v roce 1925. Do uměleckého světa ale výrazně vstoupila až výstavou v Aventinské mansardě (1930). Ilustrovala mnoho knih, bibliofilií a časopisů (Lidové noviny, Prager Presse, České slovo, Pestrý týden, Ženský svět). Malířka vytvořila počátkem 20. let rozsáhlý soubor ručně malovaných diapozitivů pohádkových příběhů pro tzv. „domácí biograf“. Za spolupráci s ilegálním časopisem V boj Vojtěcha Preissiga byla v roce 1940 zatčena a odsouzena k 12 letům vězení. Po válce vstoupila do KSČ, v roce 1969 z ní vystoupila na protest proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR. Po skončení 2. světové války pracovala především v oboru dětské ilustrace. Malovat znovu začala na počátku 60. let po návratu z cesty do Číny. Poslední obrazy nakreslila v roce 1983, ke konci života jí bránila v práci Alzheimerova nemoc. Výstavy Topičův salon, Praha, 1925 Aventinská mansarda, Praha, 1930 Východoslovenské múzeum, Košice 1931 Hradec Králové, 1932 Krásná jizba, Praha, 1945 – kresby z káznice Dům umění, Brno, 1985–1986 Milada Marešová – Zapomenutá malířka českého modernismu, Moravská galerie v Brně, 2008