Autor Michal Rastislav

V letech 1951-1955 studoval obor grafických technik (prof. J. Vodrážka) na Vyšší škole uměleckého průmyslu (později Výtvarná škola). V roce 1955 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze(ateliér portrétní a figurální tvorby), kde jeho profesory byli postupně Antonín Pelc, Miloslav Holý a Karel Souček. Po absolutoriu v roce 1961 následoval na Akademii čestný rok (1962) a stipendium Svazu výtvarných umělců v Praze (1963). V roce 1975 získal stipendium francouzské vlády na roční pobyt v Paříži. Žije a pracuje v Praze. Od roku 1994 je stálá expozice jeho širokospektré tvorby v Galerii Michal´s Collection, Husova 13, Praha 1 – Staré Město. Od konce padesátých a v průběhu šedesátých let navázal Rastislav Michal na klasickou linii moderní malby. Obrazy charakterizuje plasticky pojatý objemový tvar a malířská kultivovanost projevu („Milenci“, 1963; „Moderní Olympia“, 1963; „Malíř a model“, 1968; „Tři ženy z Torina“, 1968). Tento výrazový klasicismus představoval „tichou“ vzpouru proti často jednostrannému modernismu i diletantskému „ne-umění“, vyrůstal z potřeby bránit se něčím „vysokým“ malosti a nízkosti, vplétajícími se do kulturního života. Od přelomu šedesátých a v sedmdesátých letech se jeho projev dynamizoval, začal se vzdalovat klasickému pólu, zcela jistě pod tíhou doby. Expresivita vrcholí za ročního studijního pobytu v Paříži (stipendium francouzské vlády) roku 1975, v obrazech jako „Trojportrét“, „Přítelkyně“ či v cyklu „Z Paříže“. V druhé polovině sedmdesátých let vznikají další závažná díla: triptych „Pláž“ (1977), soubory obrazů „Z Páté čtvrti“ (1978), „Akrobaté“ (1979) ad. Obrazy osmdesátých let jako např. „Figura IV – Velká Odaliska“, 1981; „Milenci z Pompejí“, 1984; „Ateliér“, 1984 jsou prodchnuty erotickým zaujetím. Autor objevuje novou prostorovost i barevnou paletu. Realizuje významné portréty (Z. Sklenář, 1978; Jan Bauch, 1982, J. Kotalík, 1986 ad.). Také téma zátiší a krajiny prochází autorovou malbou. Poznání norské a islandské přírody ho podnítilo k sérii obrazů s motivy moře, kráterů (1988-89), v nichž však nejde o přírodní „impresi“, ale o hlubší reflexi o životě a osudu. Novým směrem se malíř vydal v cyklu „Labyrint písma“ (1990-91), v němž se inspiruje starozákonními texty. Graffiti (2003), olej na plátně V obrazech vzniklých po roce 1991 se projevuje nejvýrazněji mnohovrstevnatost jeho tvorby. Klasické náměty se ztrácí pod silou malířského gesta („Ženy v bazénu“, 1996; „Tři Grácie“, 1998), jsou apropriovány a zasazeny do odlišných kontextů („Aukce“, 1999; „Slečny na břehu Seiny“, 2001). Autor nastavuje zrcadlo dnešnímu světu (cykly „Modelky“, 1996-97; „Cream & Dream“, 2003; „Ženy v květinách“, 2004; „Graffiti“, 2003-2005; ad.). Nově ztvárňuje krajinnou tematiku (triptych „Ze Šárky“, 2003; cykly „Stráň“, „Stromy“, 2002, 2004; „Ledovce“, 2005). Dále rozvíjí portrétní tvorbu, i v monumentálních obrazových formátech (Valentino, Karl Lagerfeld, Rolling Stones). Současně v některých obrazech dospívá až k abstraktnímu výrazovému pólu s důrazem na rozvinutí svobodné hry barev a tvarů, vzdáleně odkazující k jeho figurální tvorbě. Malířskou tvorbu Rastislava Michala doplňuje bohatá činnost v oboru grafiky (samostatné grafické listy, dále přes 300 Exlibris, novoročenky, bibliofilské tisky, grafické soubory) a ilustrace (přes 50 knižních titulů, např. L. N. Tolstoj, Anna Karenina, 1963; E. Rostand, Cyrano de Bergerac, 1964; B. Prus, Farao, 1971; L. N. Tolstoj, Vojna a mír, 1972; A. Dumas, Dáma s kaméliemi, 1972; J. W. Goethe, Spřízněni volbou, 1973; A. S. Puškin, Evžen Oněgin, 1974; F. M. Dostojevskij, Zločin a trest, 1975; K. M. Čapek-Chod, Jindrové, 1976; D. Thomas, Svlékání tmy, 1988).