Autor Quast Jan Zachariáš

Jan Zachariáš Quast (23. října 1814, Pirkenhammer u Karlových Varů (dnes Březová) – 9. srpna 1891 Písek byl český malíř 19. století. Jan Zachariáš Quast byl druhorozeným synem malíře Konráda Ferdinanda Quasta. V devatenácti letech odešel na zkušenou do Německa (Saská Kamenice, Lipsko, Berlín, Míšeň, Drážďany), v roce 1834 cestoval do Vídně. Další rok navštívil opět Německo (Bayreuth, Bamberg, Norimberk a Ansbach, v roce 1836 se znovu vrátil do Prahy, kde se natrvalo usadil. V letech 1838 – 1839 studoval na Akademii v Praze u Františka Tkadlíka. V roce 1871 se odstěhoval se do Písku, kde si krátce předtím otevřel fotoateliér jeho nejstarší syn Ferdinand Konrad Quast (1843–1877). Po smrti (sebevraždě) syna Ferdinanda Konrada Quasta vedla písecký fotoateliér dcera Karolina (* 1850, zůstala neprovdána, její syn Adolf zemřel v roce 1878. Quast získal v Písku roku 1890 domovské právoCelá rodina se věnovala fotografii, sám Jan Zachariáš bral i drobné zakázky, aby uživil rodinu (štítky na dveře, dýmky, apod.). Byl váženým občanem, o jeho práci psal denní tisk regionální i celostátní, jeho práce vysoce cenili Jan Neruda a Karel Purkyně, v posledním roce života vystavoval několik prací v Praze s velmi příznivým ohlasem. A kolekci jeho prací koupil v roce 1890 korunní princ Rudolf. Zemřel a byl pochován v Písku. Dílo Quastovo dílo došlo uznání doma i v zahraničí. Ocenění získal na výstavách v Londýně 1838, New Yorku 1853, Paříži 1855 a mnoha jiných. Vědecká ilustrace Jana Zachariáše Quasta zahrnuje veliké množství motýlů, brouků, pavouků, much, atd., převážně malovaných na porcelánu. Jako vědeckou je možno ji hodnotit z entomologického hlediska pro naprostou věrnost předloze do nejmenšího detailu. Jeho úmyslem ovšem nebyla prvoplánově vědecká dokumentace, těšila ho dekorativnost tématu. Zaplňoval porcelánové tácy , desky, talíře desítkami až stovkami jedinců bez zájmu o taxonomii , druhovou příbuznost, atd. Jeho virtuozní provedení a okouzlující barevnost však řadí tuto oblast k vrcholům jeho tvorby Portréty maloval Quast především na porcelánu, vzácně akvarelem či olejem. K pochopení obtížnosti malby na porcelán je nutno zdůraznit, že jde o malbu na bázi kysličníků kovů s následným vypálením v peci, malíř maluje nebarevnými barvami a výsledek vidí až po vypálení prakticky bez možnosti korektur. Výhodou malby na porcelán je trvalá zářivost barev, rezistence vůči zevním vlivům, nevýhodou je fraglita porcelánového podkladu. V porovnání s jinými technikami jde o podstatně obtížnější typ malby. Ve vrcholném období portrétní tvorby (asi v letech 1840–1860) navazoval Quast na klasicistní a biedermaierskou miniaturu. Rukopis je uvolněný, precizně provedený obličej je často obklopen malbou pozadí a textilií velkoplošnými tahy štětcem v kontrastu k minucioznímu provedení podoby portrétovaného. Z tohoto období patří k vrcholným pracím portréty jeho dětí a několika málo bližších osob. Kvalita objednávkových portrétů někdy kolísá, což je dáno zřejmě chvatnou prací na více zakázkách. V letech asi 1860 až 1891 většina jeho podobizen svádí boj s rozmáhající se fotografickou technikou. Snaží se úspěšně o fotografickou dokonalost malby, znásobenou barevností. Současně ovšem získávají jeho portréty strnulost typickou pro fotografie té doby. Jeho podobizny předstihují fotografické ve všech směrech kromě ceny a rychlosti zhotovení, takže ke konci života zakázek významně ubývá. Malby na skle Malby na skle jsou technicky obdobou malby na porcelánu, ve třetí čtvrtině 19. století je jediným v Čechách, kdo ovládá tuto náročnou techniku. Dostává významné zakázky od excísaře Ferdinanda Dobrotivého na malbu oken pro kapli v Zákupech (sv. Vácslav a sv. Lidmila podle návrhů Viléma Kandlera) v roce 1854, v roce 1857 pak od Rohanů zakázku na výzdobu Sychrova. Nejvýznamnější zakázkou jsou okna pro Velechrám sv. Víta v Praze (pro závěrovou kapli Jana Křtitele a Panny Marie, podle návrhů Führicha, Scheiwla, Trenkwalda, Lhoty a Krannera). Pro tentýž chrám maluje ještě