Autor Rops Félicien Victor Joseph

Félicien Victor Joseph Rops, známý jako Félicien Rops (7. července 1833, Namur, Valonsko – 23. srpna 1898 Corbeil-Essonnes) byl belgický malíř. Rodina mu dopřála prestižní vzdělání, pro četné skandály však žádnou školu nedokončil. Přispíval do satirického časopisu Uylenspiegel, ve svém díle se vysmíval náboženství a měšťácké morálce. Přátelil se s Charlesem Baudelairem a ilustroval řadu jeho děl, spolupracoval i s dalšími nonkonformními umělci: Théophile Gautier, Alfred de Musset, Jules Barbey d'Aurevilly. Byl vyhledávaným a dobře placeným výtvarníkem na volné noze v Bruselu i Paříži, věnoval se grafice, leptu i akvatintě, vytvořil frontispisy k řadě úspěšných knih. V roce 1868 se stal jedním ze zakládajících členů bruselské Société Libre des Beaux-Arts. Byl členem zednářské lóže. Provokoval nejen otevřeným zobrazováním erotických námětů, ale také bohémským soukromým životem: po odchodu od manželky žil se dvěma sestrami zároveň. V jeho rodném Namuru bylo roku 1960 otevřeno Ropsovo muzeum. Belgická královská knihovna schraňuje soubor téměř pěti tisíc jeho dopisů, vyznačujících se svéráznou ironií a bohatým obrazovým doprovodem. Félicien Rops pocházel z rodiny zámožných obchodníků s textilem. Otec ho vedl k lásce k hudbě a květinám. Ve svých dopisech Rops vzpomíná na večery, kdy jeho otec s přáteli hrál na klavír za doprovodu fagotu a flétny skladby Beethovena, Mozarta, Steibelta a Bacha. Ropsova matka je popisována jako žena vznešená a přitažlivá, na jejíž údajný maďarsko-cikánský původ Rops s oblibou upozorňoval, přestože to bylo velmi diskutabilní. Po soukromé domácí výuce nastoupil Rops na jezuitské gymnázium Notre-Dame de la Paix se sídlem v namurské Rue de Bruxelles. Zde získal humanitní vzdělání, i když podle dochovaných studijních výsledků nedosáhl velkých úspěchů. Už v té době se začal projevovat jako umělec a jeho vztah ke vzdělání byl spíše lehkovážný. V roce 1848 publikoval svůj debut: Halasná procházka po Salonu (Promenade Charivariqueau Salon de 1848). V roce 1849 byl z jezuitského gymnazia vyloučen. Důvodem vyloučení byly karikatury jeho pedagogů. Rozhodl se pokračovat ve studiu na Athénée de Namur. Po smrti otce 7. února 1849 se jeho poručníkem stal strýc Alphons, namurský radní. Jeho nekompromisní, autoritativní režim šestnáctiletý Rops nesnášel. Strýcovy neustálé výtky se odrazily na Ropsově celoživotní nesnášenlivosti měšťáctví. Přes strýcův nesouhlas se Rops ještě téhož roku zapsal na Académie des Beaux-Arts v Namuru. Studoval u malíře a krajináře Ferdinanda Marinuse (1808–1890). V roce 1851 Rops z Namuru odešel a ve vzdělání pokračoval v Bruselu, kde se na Université Libre zapsal ke studiu práv a filosofie. Brusel Po příchodu do Bruselu v roce 1851 navrhl Rops titulní stránku časopisu, který vyšel u příležitosti bruselského oficiálního Salonu. Kresbu nazval Ďábel v Salonu. Své další litografie zveřejňoval v belgickém časopise Le Charivari. Časopis kritizoval obnovení francouzského císařství a císaře Napoleona III., což bylo ve Francii přísně trestáno. V roce 1853 začal Rops navštěvovat Atelier libre Saint-Luc, oblíbené místo belgické umělecké bohémy. Zde se Rops připojil ke skupině Le cercle des Crocodiles, která se hlásila k realismu a prohlašovala se za nezávislé hnutí. Orientovali se na kritiku měšťácké společnosti, pokrytecké politiky a umělecky sterilní oficiální umění. Skupina vydávala čtyřstránkovou revui Le Crocodiles, se stejným kritickým zaměřením vůči společnosti jako časopis Le Charivari, kam od 17. července 1853 pravidelně každý týden přispíval Rops jednou svou litografií. V roce 1856 zdědil Rops peníze a založil vlastní časopis Uylenspiegel, journal des ébats artistiques et littéraires, jakési volné pokračování periodika Le Crocodiles. Ropsův časopis dostal jméno po literární postavě šibala Enšpígla, jenž proslul svým šibalstvím a kousky, kterými na svých toulkách Německem ukazoval lidem jejich nectnosti a pokrytectví. V časopise publikoval Rops karikatury belgických osobností, které vycházel