Autor Smolka František

(1886 - 1974) český akademický malíř. Dílo, které nám zanechal, svědčí o poučení ve světě, ale zároveň žádným svým obrazem nezapře domácí původ. Jeho tvorba prošla třemi inspiračními zdroji: vojenským prostředím a malováním cizích krajin, v nichž právě pobýval, dále to byla výtvarně pedagogická činnost na státní reálce v Olomouci a konečně – valnou část jeho života (tu nejvýznamnější) naplňovalo malování s regionálními náměty, zejména ve městě Olomouci a širším okolí, včetně Věrovan. Po maturitě absolvoval dva roky architektury na pražské vyšší škole technické. Přípravu budoucího umělce dovršil tříletým studiem na Umělecko-průmyslové škole v Praze. Učili jej profesoři: Emanuel Dítě, Karel Vítězslav Mašek a Jan Preisler. Po studiích nastoupil jako pedagog na reálce v Hradci Králové Když přeběhl na ruské frontě do zajetí, bylo s ním zřejmě zacházeno šetrněji, neboť se mohl věnovat kreslení. Tak prožil svůj pobyt v zajateckém táboře v Pavlodaru na Sibiři. Mezi českými zajatci neustále probíhala agitace do tvořících se legií zahraničního vojska Čechů a Slováků. Dne 13. srpna 1916 se hlásí ppor. Smolka ve městě Omsk do československých legií. Jeho zařazování a přemísťování můžeme sledovat v detailních podrobnostech v dokumentech Vojensko-historického archívu. V květnu 1918 byl vyslán svým útvarem jako delegát na sjezd československého vojska, konaný v Čeljabinsku. Neopomenutelný je záznam z jeho kmenového listu o tom, že dne 29. října 1918 byl pověřen založením i redakcí tzv. „Zlaté knihy padlých“ 4. pluku. Můžeme jen předpokládat, že tato smutná plukovní kronika byla ilustrována jeho kresbami nebo malbami. Kniha však, vzdor úsilí pracovníků VHA v Praze nebyla nalezena. Její uložení zde není ani evidováno. Dne 15. června 1920 se vrátil s 22. lodním transportem přes Vladivostok, Suez a Terst do osvobozené vlasti, byl vyznamenán čsl. revoluční medailí a medailí za vítězství a k datu 25. září 1920 demobilizován. Stal se nadporučíkem v záloze a byl přemístěn k 6. pluku do Olomouce.