Autor Tröster František

Prof. arch. František Tröster (1904 - 1968) byl významnou osobností, uznávanou doma i v cizině a nositel mnoha státních vyznamenání i ocenění z mezinárodních výstav. V roce 1959 obdržel 1. cenu na světovém bienále v Sao Paolu jako nejlepší světový scénograf. Je proslulý především jako jevištní výtvarník, nicméně jeho význam tkví i v dalších, neméně zajímavých oblastech, jako je pedagogická činnost (zakladatel katedry scénografie na DAMU), ilustrátorství, malířská tvorba, film, výstavnictví. Již jako student roudnického gymnázia navrhoval své první divadelní výpravy pro amatérský divadelní spolek Hálek. Ač se zajímal v této době především o výtvarnictví, vystudoval architekturu (nejprve 3 roky studia na technice, poté na pražské Umprum u prof. Janáka). Během studia na architektuře spolupracoval s redakcí satirického časopisu Trn, do něhož přispíval (společně např. s Františkem Tichým, Adolfem Hoffmeistrem) svými kresbami převážně politických karikatur. Po absolvování studijních pobytů v Paříži a Alžíru, kde pracoval jako urbanista, a krátké činnosti pro brněnskou výtvarnou školu, začíná působit na Škole uměleckých řemesel v Bratislavě, kde vedl aranžérské oddělení. Zde se také setkává s režisérem V. Šulcem, díky němuž byl Tröster zapojen do práce pro SND. Prvním společným představením V. Šulce a F. Tröstera byla inscenace Františka Langera Periferie z roku 1934. Významným obdobím jeho tvorby byla spolupráce s režisérem Jiřím Frejkou pro Národní divadlo, která začíná v roce 1935. Následuje nespočetné množství společných představení, z těch nejznámějších například Shakespearův Julius Caesar (1936) či Gogolův Revizor (1936). Těsně před začátkem druhé světové války, v roce 1938, Tröster odchází z Bratislavy do Prahy. Během nacistické okupace působil především v Městských divadlech pražských, kde spolupracoval například s režiséry Františkem Salzerem či Karlem Jernekem. Pro svůj otevřený odpor k nacistické okupaci Tröster během války nemohl plnohodnotně pracovat, jelikož byl zařazen mezi „zvrhlé umělce“. Po velmi těžkém období druhé světové války František Tröster opět spolupracuje s režisérem Jiřím Frejkou až do jeho tragické smrti v roce 1952. Pracuje především pro Vinohradské divadlo, nicméně spolupracuje i s jinými režiséry, jako např. V. Kašlíkem či J. Pleskotem. Zároveň s divadelními aktivitami zakládá katedru scénografie pražské DAMU (katedra založena v roce 1946), kde profesor Tröster vyučoval do roku 1968. Jeho osobitý styl výučování ovlivnil mnoho žáků studujících na této katedře. V rámci jeho pedagogické činnosti na katedře scénografie vychoval řadu významných scénografů a ovlivnil svoji školou a systémem výuky i mnoho dalších umělců, kteří dnes pracují v jiných výtvarných oborech. Jako filmový architekt spolupracoval v padesátých letech na filmech Divá Bára, Obušku z pytle ven a Pan Brouček. K jeho více než 400 návrhům scén je třeba přičíst rozsáhlou výstavnickou činnost, mimo jiné především podíl na instalaci československého pavilonu pro bruselské EXPO 58 či ztvárnění výtvarného řešení výstavy „Velká Morava“ pořádané v roce 1964. Vytvoření společnosti by mělo podnítit zájem odborné veřejnosti spolu s potřebou ucelit odkaz díla umělce. Sdružuje užší okruh veřejnosti zabývající se problematikou scénografie. Zároveň je tato společnost otevřena všem, kteří se zabývají o osobu a dílo Františka Tröstera. Společnost si dává za úkol zviditelnit odkaz Františka Tröstera, pečovat o něj a předat jej budoucím generacím. Cílem společnosti bude také pořádání různých aktivit spjatých s problematikou jevištního výtvarnictví, jako například pořádání scénografických výstav či propagace scénografie jako oboru.