Autor Feigl Bedřich (Friedrich)

1884, Praha - 1965, Londýn Žák pražské akademie (1904-1906; prof. Bukovac, Roubalík a Thiele). Procestoval Belgii, Francii, Itálii, Německo, Anglii i USA. Dlouho žil zejména v New Yorku a Berlíně. Maluje expresionistická díla plná ponurých barev. Tvořil motivy z okolí Jeruzaléma, biblické pasýře a české i zahraniční krajiny. Byl členem umělecké skupiny Osmi (Emil Filla, Bedřich Feigl, Max Horb, Otakar Kubín, Bohumil Kubišta, Willi Nowak, Emil Artur Pittermann, Antonín Procházka. Později se přidali Vincenc Beneš, Linka Scheithauerová-Procházková a Václav Špála). Jednalo se o mladou generaci absolventů AVU (všem bylo do 25 let), kteří se věnovali především expresionismu a fauvismu. Židovský malíř, rozený kosmopolita, významně ovlivněný německou výtvarnou scénou před první světovou válkou, patřil ke skupině Osma. Studoval na AVU v Praze v ateliéru V. Bukovace a F. Thieleho. Po studiu odjíždí do Antverp, v roce 1906 s E. Fillou a A. Procházkou do Německa, Holandska, Francie a Itálie. V Německu se setkává s M. Liebermannem, který jeho tvorbu významně ovlivnil. V roce 1907 a 1908 se zúčastnil výstav Osmy a společně s W. Nowakem a M. Horbem v této skupině zastupoval české německé umělce. Od roku 1910 žil v Berlíně. Již od desátých let je častým námětem jeho obrazů architektura světových měst. V meziválečné době působil delší čas v Palestině, ale v roce 1932 se vrací do Prahy. Ve třicátých letech také cestoval po Orientu, byl v Egyptě a Jeruzalémě. Po druhé světové válce se usadil ve Velké Británii. Jeho malbu výrazně symbolizuje expresivní rukopis a elegický kolorit, který v pozdní fázi charakterizuje ornamentalizující dikce. Postupem času u něj vystupuje významně role světla jako jednotícího, a zároveň duchovního elementu. Autor viz T 1/210, V 2/84, Ch 2/219, NEČVU 1/171.