Autor Boehmová Dagmar

1925 Mukacheve (Mukačevo) - ? Poetická malířka Dagmar Boehmová (rozená Rychlá) se narodila 2.září 1925 v Mukačevu v Podkarpatské Rusi. Vyrůstala však v Praze, kde její matka brzy odhadla nesporný talent své dcery, který začala záhy a nekompromisně rozvíjet. První učitelkou jedenáctileté Dáší byla malířka chorvatského původu Ivanka Bukovacová-Javorská. Její soukromá škola byla tvrdá, ale prospěšná a budoucí malířka se úspěšně zúčastnila prvních školních výstav už na gymnáziu. V patnácti letech přešla do večerních kurzů v Sychrově škole v pražském Mánesu a další umělecké krůčky vedl malíř Stanislav Ježek a také František Janoušek i Jan Bauch. Dalo se předpokládat, že nic nemůže ohrozit její úspěšný start. Nepříjemný dopad protektorátních poměrů však prožila již v oktávě gymnázia. V pololetí, právě před latinskou písemkou, přišlo rozhodnutí, proti němuž nebylo odvolání. Škola definitivně skončila a studenti měli být daleko lépe využiti v totálním nasazení. Dagmar Rychlá tehdy nastoupila u firmy Askania ve Voskovicích, která vyráběla letecká čerpadla. Přitom se stále zdokonalovala v malířství, tentokrát u Jiřího Krejčího, jehož vedení si dodnes velmi váží. Úspěšně složila zkoušky na Uměleckoprůmyslovou školu, avšak i ta byla mezitím uzavřena. Po osvobození nastoupila letní trimestr na Akademii výtvarných umění v Praze. Studovala ve škole monumentálního malířství u profesora Jakuba Obrovského a dodnes si libuje, že tento pedagog nikdy neovlivňoval své žáky a nechal je svobodně růst. V závěru studií sice svobody rychle ubývalo, ale ve svém mládí měla ještě dost sil úspěšně oponovat a tak místo předepsaného "revolučního" námětu zdařile absolvovala obrazem Karla Sabiny v přítomnosti Karla Hynka Máchy. Její cesta se pak ještě začala točit okolo divadelních prken, a tak následujícího půl druhého roku prožila na DAMU ve škole jevištního výtvarnictví profesora Františka Tr;stera. V DISKU realizovala několik jevištních výprav a není žádným tajemstvím, že své divadelní intermezzo spojila s životem po boku Antonína Boehma, příchodem do Teplic a uskutečněním dvou výprav v teplickém a mosteckém divadle. Pak už se ale vrátila k figurální malbě, pro kterou byla předurčena. K první veřejné práci se dostala v roce 1955 a o tom, že velmi dobře obstála, se můžete přesvědčit na teplickém nádraží, v jehož vstupním prostoru technikou pískovaného skla zdařile znázornila historii i současnost lázeňství. Nadějná 60. léta ukončil v srpnu 1968 další pád do tmy s doživotním zatracením manžela, označeného za jednoho z nositelů "kontrarevoluce." Na nepříznivá léta nerada vzpomíná. Vyškrtnout je však nelze právě tak jako konstatování, že se nemá za co stydět a že obstála lidsky i umělecky. Nelze přehlédnout, že už na potlačení demokratického povstání v Maďarsku reagovala svým "Mementem 1956." V době, kdy překonávala v nemocničním ošetření svůj "čas ochořelého srdce," vzchopila se a grafickým jinotajem ztvárnila Krylovy písně "Veličenstvo kat" a "Jeřabiny;" dnes se už může prozradit, že byly poprvé vystaveny roku 1987 v Bílině jako nepatrné zadostiučinění za všechna příkoří. Milovníci výtvarného umění si oblíbili její "baletku" v prostorách Krušnohorského divadla v Teplicích i všechna poetická zátiší, vytvářená technikou štětcových doteků. Nelze opomenout ani severočeskou krajinu od počátečního cyklu "Severočeský kraj" až po cyklus "Salve" se zážitky na přelomu 80. let. I když o sobě prohlašuje, že je zapřísáhlou figuralistkou, jako krajinářka obstála také snad proto, že se i ke krajině chová jako k portrétu, zabývá se její psychikou, hledá charakter a snaží se dopracovat až k její zlomené duši. Alena Rapprichová zdroj - www.knihovna-teplice.cz