Autor Foltýn František Karel

FOLTÝN, František Karel, * 8. 10. 1937 Kněžpole (u Uherského Hradiště), † 20. 11. 2000 Býchory (u Kolína), malíř, iluminátor, ilustrátor, grafik Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti ve třídě profesora V. Hrocha. Spřátelil se s malíři I. Gruntem, J. Balcarem a J. Kubíčkem a pod jejich vlivem začal hledat samostatná výtvarná řešení, nezávislá na dobových kánonech socialistického umění. Vystřídal různá zaměstnání včetně dělnických, než ve druhé polovině šedesátých let zakotvil v kolínském muzeu. Občanská a politická angažovanost v období 1968–69 vedla 1970 k jeho propuštění ze zaměstnání a zákazu veřejné činnosti. Pod cizími jmény kreslil do dětských časopisů a začal pracovat jako výtvarník ve svobodném povolání. S ženou Martou se 1974 usadil v Býchorech. Po 1976 si na základě teoretických úvah vytvořil osobitý styl malířského vyjadřování, 1987 mu byla po dvaceti letech povolena samostatná výstava v Galerii V. Kramáře v Praze. Po výrazných expresionistických začátcích se přiklonil ke strukturální, technickou civilizací inspirované abstrakci v malbě i tvorbě sochařských objektů. Postupně však do nich vkládal reálné prvky, např. písmena, prsty, figury, tváře. V té době objevil silný emocionální zdroj v křesťanské ikonografii ukřižování a stětí Jana Křtitele, což mu trvale umožnilo vyjadřovat svým dílem přesahy k metafyzické sféře. Dočasný příklon k hnutí nové figurace kolem 1968 ho vedl k malbě politicky angažovaných témat. Během odmlky si teoreticky propracoval vlastní styl, vycházející z inspirace gotikou, renesancí a barokem, zvláště však ze zásad manýristické malby. Kombinoval znakově zjednodušené krajinné detaily, odvozované z důkladné znalosti přírodního světa, a křesťanské symboly s geometrickými plány architektonických konstrukcí, přímek, terčů apod. Konfrontací obou poloh vytvářel jedinečný a nikdy neuzavřený cyklus ekologických maleb s vysoce konkrétními náměty (specifikovanými i v názvech), jež se pohybovaly na ose mezi životem a smrtí, dobrem a zlem, vegetativním bohatstvím přírody a její technickou devastací, Kristovým křížem a profánními, téměř rouhačskými skutečnostmi. Krátce před F. smrtí cyklus vyvrcholil čtrnácterým zastavením Křížové cesty. Kromě malování se F. zabýval rovněž literaturou, především esejistikou a poezií. Jeho díla z 60. let a počátku 70. let, vycházející z principů informelu či lyrické abstrakce, později zabíhajících i do proudů nové figurace.