Autor Karol Marko st.

Karol (Carl, Károly) Marko starší se narodil 25. září 1791 v Levoči, zemřel 18. listopadu 1860 ve Vila Appeggi v Itálii. Byl zakladatelem proslulé umělecké rodiny. Jeho synové Charles ml. (1822-1901), Andrej (1824-1895), František (1832-1974) a dcera Catherine (1831-1865) se stali slavnými malíři. Studoval na gymnáziu v Levoči, matematiku a geometrii na Královské akademii v Kluži a na Institutum geometricum v Pešti, 1818-1822 na Institutu kreslení v Pešti, 1822 na Akademii výtvarných umění ve Vídni. V roce 1840 se stal členem Maďarské akademie věd. Pracoval jako zeměměřič na statku ve Staré Ľubovni, poté šest let jako malíř u biskupa Esterházyho v Rožňavě, 1826 v Eisenstadtu, 1830-1832 ve Vídni, 1832-1838 v Římě, 1838-1843 v Pise, 1843-1848 ve Florencii, kde vyučoval na Akademii výtvarných umění, od roku 1848 ve vile Appeggi u Antele v Toskánsku. V roce 1853 navštívil Maďarsko. Během svého života pravidelně vystavoval ve Vídni a Římě. Svou první samostatnou posmrtnou výstavu měl v Budapešti (1899). Jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách Muzea výtvarných umění v Budapešti, Slovenské národní galerie, Východoslovenské galerie v Košicích, Österriechische Galerie ve Vídni, muzeí a galerií v Mnichově, Kodani, Florencii, Drážďanech, Lipsku a Národní galerie v Praze. Z literatury: Pogány, Ö., Gáborné, K.: Markó Károly. Budapešť 1954; Bodnár, E.: Markó Károly. Budapešť 1980; Wagner, K.: Ehrenhalle verdinstvoller Zipser des 19. Jahrhunderts. Levoča 1901; Pataky, D.: A magyar rajzmüvészet. Budapešť 1960; Petrová-Pleskotová, A.: Slovenské výtvarné umění národního obrození. Bratislava 1966; Thieme-Becker Lexikon, sv. 24, s. 117. Současná obchodní pověst Charlese Marka staršího může být odvozena z výše uvedených skutečností jeho uměleckého životopisu. V našich i zahraničních dějinách umění (stejně jako mezinárodního obchodu s uměním) je považován za významného představitele krajinomalby 19. století s nezpochybnitelným evropským významem. Patří k představitelům klasicizujícího proudu evropské krajinomalby s dočasnými náznaky příklonů k preromantismu. Ve své době byl vyhledávaným umělcem jak v Itálii, tak v monarchii. Začínal v podstatě jako samouk, první školení získal u významných levočských umělců J. J. Müllera a J. Cauczika. Ve Staré Ľubovni a Rožnavě se věnoval kartografii a své umělecké ambice uplatnil především při tvorbě paragonů (Mapa lesního statku rožňavského biskupství, 1818). Maloval kvaš s krajinářskými tatranskými motivy amatérsky, kromě toho kopíroval krajiny vídeňského litografa J. Fischera, ilustroval rukopis A. Medňanského: Malerische Reise... a díla J. J. Müllera z Levoče. V Pešti se pohyboval v okruhu maďarsky orientovaných spisovatelů, v létě se vrátil na Slovensko a kreslil slovenské krajiny (zámek Krásna Hôrka). V roce 1821 začal malovat své první olejomalby v Pešti (Pohled na část starého Budína, Markétin ostrov a další). Během svého pobytu ve Vídni maloval především mytologické motivy a biblické výjevy (Narození Bakcha, Útěk do Egypta, Bakchus a Ariadna). Od roku 1825 pravidelně navštěvoval Esterháziho dvůr v Eisenstadtu, kde mimo jiné namaloval oltářní obraz pro místní kostel. U příležitosti maďarského sněmu na pozvání kancléře Revickiho navštívil Bratislavu a vytvořil obraz Pohled na Bratislavu (1830). Na podzim roku 1832 odcestoval s finanční pomocí bankéře Geymüllera do Itálie. Pod vlivem klasicizujícího akademismu vykrystalizoval během pobytu v Římě jeho osobitý malířský styl vycházející z Klasicistní trojplánové konstrukce obrazu s malým figurálním stafágem. Charakteristické pro něj je zlaté teplé barevné schéma (Nymfy, Koupající se nymfy, Paridův dvůr). Kreslí také skici perem, tuší a tužkou, zvýrazňuje světelnou modelaci a gesto rukopisu (Krajina, Skica krajiny s městem, Krajina s antickým chrámem). Během jeho pobytu v Pise začaly jeho obrazy získávat uznání umělecké kritiky, což se odrazilo i v jeho zvolení členem korespondenta UAV a výukou na Akademii výtvarných umění ve Florencii. V roce 1845 se zúčastnil s